Když nemůžu spát #7

Ekonomie byla skvělá, navíc učitelka, kterou jsme měli, chce logické myšlení, a ne učit se všechno nazpaměť. To mi vyhovuje.

Co je problém, tak ta matematika. Celý život mi bylo vtloukáno do hlavy, že jsem na matematiku blbá, což mimochodem vyvrací psychologické testy, a tak nemám žádné středoškolské základy. Úspěšně jsem je vypustila z hlavy.

Získání zkoušky na konci letního semestru bude asi dost těžké. I když se snažím.

Nakonec jsem začala brát léky. Nechtěla jsem, držela jsem se hodně dlouho, chtěla jsem to zkusit jen terapiemi, ale nakonec jsem si o ně řekla sama. Kvůli dětem, aby nemusely koukat na zhroucenou matku. Kvůli sobě jsem absolvovala komplexní psychologické vyšetření a bylo mi řečeno, že jsem normální, jen se toho sešlo opravdu hodně + nějaká traumata + akcelerovaná osobnost. A už mi došla energie. Bojovala jsem moc dlouho a povzbuzovala lidi okolo sebe a chce se mi odpočívat. Takže terapie budou pokračovat, prášky nějakou dobu taky. 

Už se občas stává, že je mi fajn, nebo ono mi je docela fajn, jenom když se do něčeho pustím, tak to moc dlouho nevydržím. Jdu třeba vařit, uvařím, a musím si jít na chvíli lehnout. Nebo koukám do učebnic maximálně dvacet minut. Pak potřebuju přestávku.

Jenom s během to je jiné. Můžu běžet hodinu a je mi pořád dobře a můžu asi běžet ještě víc, jenom si nechci urvat někde nějaký sval nebo něco. Nic mě nebolí, nezadýchám se nijak, tempo 6 minut na kilometr je ideální. Mohla bych i zrychlit, ale zase se raději držím v bezpečí než riskovat něco zlého.

Necítím se stará, ale přece jen tělo má svoje limity. A budu ráda, až si hlava srovná, co potřebuje, až budu mít dost energie na normální život. I když ten můj už asi nikdy nebude normální. :-) Přitahuju příběhy. 

Začala jsem vzpomínat na dětství a docela mě překvapuje, že si něco pamatuju. Hodně let jsem si z dětství nepamatovala skoro nic. Nejvíc vzpomínám na babičku, na prázdniny u ní. Měla jsem ji velice ráda. Byla to taková malinkatá babička s kulatým snědým obličejem a bílými vlasy. Nosívala kytičkované zástěry a pořád nás překrmovala. :-) Pekla nejlepší buchty a vařila nejlepší jídla. Chutnalo mi u ní víc než doma. Ale to bylo babičkou… Taky sbírala diviznu a dovolovala mi spát s ní v posteli, i když jsem ji pokaždé ve spaní kopala a ona nemohla spát.

To byly moc pěkné zážitky.