Maličká narciska
osaměle se krčila v trávníku
čeká nadějně?
osaměle se krčila v trávníku
čeká nadějně?
30. března 2019
17. února 2019
Kdo jsem?
Tak moc jsem se vsem a vsemu prizpusobovala, ze me to stalo vlastni identitu. Nevedela jsem, kdo jsem. Zdanlive jednoducha otazka na hodine anglictiny me dovedla k zhrouceni, placi, obrovske uzkosti.
Kazdy neco placl a ja nemela zadnou odpoved, kdo jsem? Netusila jsem tenkrat. Dnes muzu odpovet: Jsem. A to je vice nez 18 mesicu od te hodiny.
I ted je pro me mnohokrat obtizne identifikovat, co se se mnou deje. Jako byCh ztratila spojeni sama se sebou, jak jsem se snazila vsem zavdecit, prizpusobit se, byt dostatecne dobra, vsechno zvladnout, stihnout, byt rychla a ne pomala... dennodenne jsem sla uplne proti sobe. Cely zivot. Az to doslo fo dlouhodobe neschopenky, zmeny prace na pul uvazku a myslenkam, co je se mnou spatne. A taky k Zrzave holce a jejimu blogu.
Jak jsem plakala, kdyz mi dochazelo, ze nejsem jedina na svete, ze muzu byt aspik. Takze nasledoval test. Nekolik ruznYch testu vcetne placenYch a v aj. Vysledek pokazde stejny. Haze me to do kategorie aspie.
A taky jsem si rekla, ze se proste potrebuju naucit videt, kdy uz je to na me moc. Nejde mi to porad, ale obcas se uz strefim, ziju o hodne pomalejsim tempem, hodne odpocivam, nedavam az tak uplne pozor, co povidam, takze si klidne povidam venku s kytkama, s kralikem svojim, nekdy jenom sama pro sebe. Zacinam si dovolovat byt sama sebou. Rikat: fuuuuj, to je hnusnyyyy! Protoze driv byCh to nerekla, jelikoz to je spolecensky neprijatelne. Ale ted to reknu. A taky klidne reknu, ze me neco sere. A to byCh driv take nevyjadrila. Anebo jsem si placala susi do Destrukcniho deniku, pila caj spolecne s mraveneckem, chodim kralikum pro pampelisky a spim treba dve hodiny odpokedne, kdyz to potrebuju. A kdyz mam migrenu, tak si beru leky a uz se nesnazim to za kazdou cenu vydrzet. Blbe jsou cesty busem, to musim vydrzet. Tam neni jiny zpusob, jak se dostat do prace. Ale celkove se ni ulevuje, kdyz vim, co mi dela blbe, kdyz se tolik nesnazim.
Toto je napsáno více než před rokem. Díky Natálie!
Kazdy neco placl a ja nemela zadnou odpoved, kdo jsem? Netusila jsem tenkrat. Dnes muzu odpovet: Jsem. A to je vice nez 18 mesicu od te hodiny.
I ted je pro me mnohokrat obtizne identifikovat, co se se mnou deje. Jako byCh ztratila spojeni sama se sebou, jak jsem se snazila vsem zavdecit, prizpusobit se, byt dostatecne dobra, vsechno zvladnout, stihnout, byt rychla a ne pomala... dennodenne jsem sla uplne proti sobe. Cely zivot. Az to doslo fo dlouhodobe neschopenky, zmeny prace na pul uvazku a myslenkam, co je se mnou spatne. A taky k Zrzave holce a jejimu blogu.
Jak jsem plakala, kdyz mi dochazelo, ze nejsem jedina na svete, ze muzu byt aspik. Takze nasledoval test. Nekolik ruznYch testu vcetne placenYch a v aj. Vysledek pokazde stejny. Haze me to do kategorie aspie.
A taky jsem si rekla, ze se proste potrebuju naucit videt, kdy uz je to na me moc. Nejde mi to porad, ale obcas se uz strefim, ziju o hodne pomalejsim tempem, hodne odpocivam, nedavam az tak uplne pozor, co povidam, takze si klidne povidam venku s kytkama, s kralikem svojim, nekdy jenom sama pro sebe. Zacinam si dovolovat byt sama sebou. Rikat: fuuuuj, to je hnusnyyyy! Protoze driv byCh to nerekla, jelikoz to je spolecensky neprijatelne. Ale ted to reknu. A taky klidne reknu, ze me neco sere. A to byCh driv take nevyjadrila. Anebo jsem si placala susi do Destrukcniho deniku, pila caj spolecne s mraveneckem, chodim kralikum pro pampelisky a spim treba dve hodiny odpokedne, kdyz to potrebuju. A kdyz mam migrenu, tak si beru leky a uz se nesnazim to za kazdou cenu vydrzet. Blbe jsou cesty busem, to musim vydrzet. Tam neni jiny zpusob, jak se dostat do prace. Ale celkove se ni ulevuje, kdyz vim, co mi dela blbe, kdyz se tolik nesnazim.
Toto je napsáno více než před rokem. Díky Natálie!
Jak jsem strávila Valentýna?
Zařídila jsem si kolonoskopii, takže drogy zadarmo a anální sex s kamerou k tomu.
Pseudohaiku #1
Mona Lisa záludně se usmívala
Na studeném nemocničním záchodě
Umírání o samotě tolik bolí
Na studeném nemocničním záchodě
Umírání o samotě tolik bolí
21. června 2018
Seznam dneska a drive nepochopitelnych veci o autobusech:
1. Proc jsou v buse okynka, ktera nejdou otevrit a neni tam klimatizace?
2. Proc lidi v nejvetsim vedru trvaji na zavrenych okynkach a nechteji je otevirat (kdyz uz nahodou jsou funkcni)?
3. Proc se tak silene cpou do autobusu pri nastupovani a nezachovavaji ani minimalni odstup a dotykaji se ostatnich? Vzdyt bus neodjede driv.
4. Proc skupina teenageru neni schopna pustit starenku sednout bez vyzvani, proste delaji, ze devadesatileta pani neexistuje?
5. Proc mi zrusili primy spoj Liberec - Mlada Boleslav?
6. Proc nektere damy v buse nahlas telefonuji a resi situace, ktere nikoho nezajimaji?
7. A proc u toho rvou?
8. Proc mi ridic nezastavil na zastavce na znameni, i kdyz jsem tlacitko zmackla?
9. Proc mi ridic vynadal, kdyz jsem chtela vystoupit na zastavce na znameni, a zmackla jsem tlacitko dvakrat? Pry neni hluchy.
10. Proc to v buse tak smrdi?
11. Proc se lidi neumyvaji a smrdi taky?
12. Proc mnohe zeny pouzivaji parfemy, ktere smrdi jako stara zvykacka smichana s wc sprejem?
13. Proc nejsou ve vsech busech bezpecnostni pasy?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
