Krev, slzy a pot sliboval někdo jiný.
Od odjezdu dcery do Francie jsem si slibovala nové zážitky pro ni, zlepšení ve francouzštině a hlavně příležitost k poznání světa a možnost zase trochu víc dospět.
Jenže když jsem Elišku odvezla na letiště, nějak se nedostavily ty dobré pocity, že moje dcera se zvládne sama dopravit do cizí země, cizího městečka a cizí rodiny, aby se stala au-pair.
Místo toho mi z očí tekly slzy, bylo mi smutno a nějak jsem si nedokázala představit celé dlouhé prázdniny bez svojí nejstarší.
A když večer telefonovala, že je v pořádku na místě, teprve pak jí došlo totéž. Sama ve Francii, bez lidí, které má ráda, bez kontaktů na někoho blízkého, kdo by mluvil česky.
Tak začalo utrpení z odloučení promísené se smutkem a slzami.
Jenže ona je Eliška holka statečná a šikovná a neztratí se. I když ji ten mrňavý prevít, kterého hlídá, docela zlobí...
Ale o tom jindy.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat