Trénink? Trénink!

Od začátku tréninku jsem lpěla na přesném dodržování programu. Každý den daný počet kilometrů, nevynechat, nepřehodit. Kilometry rychle přibývaly a my jsme se ze tří kilometrů během chvilky dostaly na osm. Začínala jsem pociťovat známky tvrdého tréninku a taky úbytek váhy. Jarní prázdniny přišly proto právě včas. Odjela jsem na týden za babičkou, do kufru nacpala běžecké oblečení a boty, odhodlaná, že budu běhat v neznámém městě neznámé trasy. Přinejhorším 50 koleček kolem sídliště. Přijela jsem v pondělí, v úterý dopoledne plavala, odpoledne osm kilometrů. Když jsem přiběhla teklo mi z očí, nosu, všechno mě bolelo. Ano, i mě přepadla ta záludná chřipka. Přehodnotila jsem své nastavení a dala si týden pauzu. Hezky jsem papala a dostala se zpátky na svoji původní váhu. Trochu jsem se bála, co bude až se vrátím domů. Nic nebylo. V úterý jsme si zopakovaly týden minulý a začaly znovu na osmi kilometrech. Běželo se mi krásně. Nebyla jsem zadýchaná, kopce vyběhla vždy minimálně do poloviny. Dneska končíme tedy týden minulý, posunuly jsme tak termín, kdy bychom měly onu osudnou dálku uběhnout.

Nikdy by mě nenapadlo, že běhat pět krát týdně, postupně zvyšovat tempo i délku trasy bude tak náročné. Je obrovský rozdíl, jestli pro uběhnutí opravdu něco dělám nebo jen říkám "Poběžím maraton." Ale i přesto, že jsem zatím okusila jen kousííček z toho, co mě čeká, to nevzdávám a plánuju společně s maminkou další výzvy. Běh k Baltskému moři (téměř 500km), což by bylo minimálně 50km denně. Je to další sen, další přání. Takže pokud neztratím motivaci, tak bych mohla běžet jako Forest Gump. Tak dlouho než padnu vyčerpáním.