Bože, jak nemám ráda intervaly!
I když jsem je běhávala jen na pocit, vyhýbala jsem se jim, jak jen to šlo. A dneska jsme je měly v tréninkovém plánu. 5 minut rychlého běhu, 5 minut pomalého běhu. Po zahřátí běhat jen 30 minut. Tak se mi nechtělo, že jsem si večer vlezla do postele a trochu jsem se tam schovávala.
Ale holky jsou neúprosné a brzy na mě klepaly, jestli už jsem v běžeckém.
Nakonec jsme se zahřály asi pětiminutovým během, pak jsme protáhly a pustily jsme se do práce. A bylo to fajn. Konečně jsem mohla popustit uzdu rychlosti a holkám jsem docela utíkala. 5 minut rychlého běhu nic nebylo a u toho pomalého už jsem se nemohla dočkat, až zase zrychlíme.
A půlhodinka taky nic není. Po skončení jsme domů došly chůzí, nechtěla jsem holky přepínat.
Ale cesta k maratonu je daleká a vůbec nevím, jestli ji dokončíme. Je ovšem moc hezké být na cestě, mít nějaký plán...
A jako by ten plán odstartoval i hezké věci u nás doma. Auto konečně jezdí, já vyměním zbytečně velkou postel za menší a užívám si, že poprvé v životě mám svůj vlastní pokoj, na jehož dveře všichni klepají. (Ten nejmladší má rezervy, ale to dožene. :-))
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat