Ano, bála jsem se jí. Protože odpoledne mi nebylo dobře, jako by se pokoušelo zaútočit nachlazení. Byla to letošní první sedmička a i když ještě v půlce listopadu jsem běžela desítku, tak jsem tomu moc nevěřila, že to může jít.
Ale daly jsme ji. Byla pomalá a příjemná. Po rovince. Většinou. Sice mi holky tvrdily, že do kopečka pokaždé zrychlím, ale to je určitě jen jejich pocit. :)
No a taky máme před sebou rozhodnutí. Přemýšlíme o tomhle závodu:
http://www.thecolorrun.cz
Nemám ráda závody, nechce se mi na ně, stačí mi běhat samotné, jenže E. to cítí jinak. A. závod objevila. Nápad je to dobrý, vzhledem k názvu našeho blogu se dokonce tváří jako spřízněná duše...
Jenže, přiznávám, co když se mi tam nebude líbit, protože tam bude moc lidí? Co když to bude všechno hrozně moc komplikované - jako doprava... (a už mě nic jiného nenapadá).
Ale co když je to ta správná věc, kterou můžu pro svoje holky udělat? Protože která dcera chce se svojí přestárlou matkou (dle jejího náctiletého úsudku) běžet závod a zároveň se za ni nebude stydět?
Do zítřka mám čas. A jestli se rozhodneme pro, tak se to včas dozvíte.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat