Usínání na bobkovém listu

Divím se, jak málo mě rozhodila zpráva, že moje dítě si urvalo meniskus a v pondělí absolvuje operaci. Místo zákroku je vzdáleno od místa bydliště pouhých 92 km a zatím není žádný způsob, jak tam dítě přemístit.

Je to komplikace pracovní i organizační.

V těchto momentech se mi pokaždé v hlavě vynoří vzpomínka na Star Trek... 

Ocenila bych jejich transportní systém anebo Spocka, který by vše logicky vyřešil.

V této rodině jsem nucena být Spockem, logistickým expertem, řidičem... 

Život nám nedovolí usnout na vařínech, abychom náhodou nevyšli ze cviku. A ještě k tomu mám dobrý pocit, jak to všechno zvládáme vyřešit. Prostě dokud se neumírá, tak je vše zvládnutelné.
(Vlastně se dá zvládnout i to umírání, o tom ovšem někdy jindy.)