Některé dny by vůbec neměly proběhnout.
Hlavně ty s loučením. Víc než 24 hodin předem se mi v hlavě vytvoří klubko zmuchlaných pochmurných myšlenek a ty mi otravují celý zbytek času, který bych jinak mohla prožít v radosti...
Některé dny by zase nemusely končit.
Jako ty poslední dva:
- utekl mi šnek z akvárka a našla jsem ho uprostřed obýváku,
- měla jsem rande na stadionu za policejním autem a dostala jsem nejhezčí pusu v životě, a to opravdu nekecám,
- nastoupila jsem do nové práce a spadl mi kámen ze srdce,
- zjistila jsem, že mám opravdu všechno - celou rodinu, i když každý člen je někde jinde, a máme se všichni rádi, opravené auto, dva domovy a k tomu ještě skvělou práci...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat