Mám splín... všichni odjíždějí a opouštějí mě...
Eliška hlídá Alexe ve Francii, Anežka odpočívá u babičky, Vítek zítra jde na tábor, Petr s Martinou odjeli už dneska....
Zdá se mi, jako bych byla na špatném místě. Všichni ti blízcí lidé mi moc chybí, srdce mám rozdělené na spoustu kousků a nejraději bych je všechny zase dostala na jedno místo.
Červenec není dobrý měsíc, protože před třemi lety se děly hodně těžké věci, tak se mi často chce plakat a mám zatmění v hlavě.
Tohle malé oddělení je vlastně jen malou ochutnávkou toho, až moje děti jednou odejdou z domova. Kladu si otázku, jak to budu zvládat, když už teď je mi smutno a to se všichni vrátí domů?
Ještě jsem nevysvětlila nadpis dnešního příspěvku. Když děti achjojují, musí udělat deset dřepů. Někdy to dělají z legrace a pak dělají třeba padesát dřepů najednou. Jenže ony to zvládají levou zadní a vůbec z toho nejsou unavené. Zato já bych se dnes uachjovala.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat