Několikrát jsem začala psát příspěvek, a pokaždé skončila u nadpisu.
Tolik věcí, co jsem chtěla sdělit, a všechny se vypařily z hlavy....
Ale dneska odletělo do Francie moje prostřední dítě a já si říkám, že bych chtěla mít matku, jako jsem já. Matku, která si odepře kurz angličtiny, aby našla lepší práci, protože možnost strávit dva týdny ve Francii pouze za cenu letenky, se hned tak zase neobjeví... Jasněže to bylo nakonec víc (nabíječka, datový kabel, nafta a kdovíco všechno ještě)...
Měla jsem v plánu vyjet ráno v půlpáté. Akorát to vycházelo na letiště. Jenže jsme ještě obalovaly kufr fólií, sbíraly mokrou mikinu a tričko a pokoušely se ji dosušit za cesty autem... Nepodařilo se.
Dítě už je ve Francii a mikina je stále mokrá. Zdá se mi to býti poněkud paradoxní, vzhledem k noční teplotě 20 °C. A autem taky pěkně profukovalo, řekla bych, že v přímé úměrnosti k rychlosti.
Na letišti jsem dítě stihla odbavit a dovést ke vchodu k odletovým bránám během 7 minut. Dokonce jsme se stihly rozloučit.
A teď už jede autem s Nicolasem, kterého jsem v životě neviděla (Anežka taky ne), autem z Bordeaux kamsi do dědinky směrem na Paříž.
Ještě mi nedala vědět, že by už dorazili... Zatím se bavím balením Vítkových věcí na tábor. Do čeho je nacpu, netuším.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat