Maličká narciska
osaměle se krčila v trávníku
čeká nadějně?
osaměle se krčila v trávníku
čeká nadějně?
30. března 2019
17. února 2019
Kdo jsem?
Tak moc jsem se vsem a vsemu prizpusobovala, ze me to stalo vlastni identitu. Nevedela jsem, kdo jsem. Zdanlive jednoducha otazka na hodine anglictiny me dovedla k zhrouceni, placi, obrovske uzkosti.
Kazdy neco placl a ja nemela zadnou odpoved, kdo jsem? Netusila jsem tenkrat. Dnes muzu odpovet: Jsem. A to je vice nez 18 mesicu od te hodiny.
I ted je pro me mnohokrat obtizne identifikovat, co se se mnou deje. Jako byCh ztratila spojeni sama se sebou, jak jsem se snazila vsem zavdecit, prizpusobit se, byt dostatecne dobra, vsechno zvladnout, stihnout, byt rychla a ne pomala... dennodenne jsem sla uplne proti sobe. Cely zivot. Az to doslo fo dlouhodobe neschopenky, zmeny prace na pul uvazku a myslenkam, co je se mnou spatne. A taky k Zrzave holce a jejimu blogu.
Jak jsem plakala, kdyz mi dochazelo, ze nejsem jedina na svete, ze muzu byt aspik. Takze nasledoval test. Nekolik ruznYch testu vcetne placenYch a v aj. Vysledek pokazde stejny. Haze me to do kategorie aspie.
A taky jsem si rekla, ze se proste potrebuju naucit videt, kdy uz je to na me moc. Nejde mi to porad, ale obcas se uz strefim, ziju o hodne pomalejsim tempem, hodne odpocivam, nedavam az tak uplne pozor, co povidam, takze si klidne povidam venku s kytkama, s kralikem svojim, nekdy jenom sama pro sebe. Zacinam si dovolovat byt sama sebou. Rikat: fuuuuj, to je hnusnyyyy! Protoze driv byCh to nerekla, jelikoz to je spolecensky neprijatelne. Ale ted to reknu. A taky klidne reknu, ze me neco sere. A to byCh driv take nevyjadrila. Anebo jsem si placala susi do Destrukcniho deniku, pila caj spolecne s mraveneckem, chodim kralikum pro pampelisky a spim treba dve hodiny odpokedne, kdyz to potrebuju. A kdyz mam migrenu, tak si beru leky a uz se nesnazim to za kazdou cenu vydrzet. Blbe jsou cesty busem, to musim vydrzet. Tam neni jiny zpusob, jak se dostat do prace. Ale celkove se ni ulevuje, kdyz vim, co mi dela blbe, kdyz se tolik nesnazim.
Toto je napsáno více než před rokem. Díky Natálie!
Kazdy neco placl a ja nemela zadnou odpoved, kdo jsem? Netusila jsem tenkrat. Dnes muzu odpovet: Jsem. A to je vice nez 18 mesicu od te hodiny.
I ted je pro me mnohokrat obtizne identifikovat, co se se mnou deje. Jako byCh ztratila spojeni sama se sebou, jak jsem se snazila vsem zavdecit, prizpusobit se, byt dostatecne dobra, vsechno zvladnout, stihnout, byt rychla a ne pomala... dennodenne jsem sla uplne proti sobe. Cely zivot. Az to doslo fo dlouhodobe neschopenky, zmeny prace na pul uvazku a myslenkam, co je se mnou spatne. A taky k Zrzave holce a jejimu blogu.
Jak jsem plakala, kdyz mi dochazelo, ze nejsem jedina na svete, ze muzu byt aspik. Takze nasledoval test. Nekolik ruznYch testu vcetne placenYch a v aj. Vysledek pokazde stejny. Haze me to do kategorie aspie.
A taky jsem si rekla, ze se proste potrebuju naucit videt, kdy uz je to na me moc. Nejde mi to porad, ale obcas se uz strefim, ziju o hodne pomalejsim tempem, hodne odpocivam, nedavam az tak uplne pozor, co povidam, takze si klidne povidam venku s kytkama, s kralikem svojim, nekdy jenom sama pro sebe. Zacinam si dovolovat byt sama sebou. Rikat: fuuuuj, to je hnusnyyyy! Protoze driv byCh to nerekla, jelikoz to je spolecensky neprijatelne. Ale ted to reknu. A taky klidne reknu, ze me neco sere. A to byCh driv take nevyjadrila. Anebo jsem si placala susi do Destrukcniho deniku, pila caj spolecne s mraveneckem, chodim kralikum pro pampelisky a spim treba dve hodiny odpokedne, kdyz to potrebuju. A kdyz mam migrenu, tak si beru leky a uz se nesnazim to za kazdou cenu vydrzet. Blbe jsou cesty busem, to musim vydrzet. Tam neni jiny zpusob, jak se dostat do prace. Ale celkove se ni ulevuje, kdyz vim, co mi dela blbe, kdyz se tolik nesnazim.
Toto je napsáno více než před rokem. Díky Natálie!
Jak jsem strávila Valentýna?
Zařídila jsem si kolonoskopii, takže drogy zadarmo a anální sex s kamerou k tomu.
Pseudohaiku #1
Mona Lisa záludně se usmívala
Na studeném nemocničním záchodě
Umírání o samotě tolik bolí
Na studeném nemocničním záchodě
Umírání o samotě tolik bolí
21. června 2018
Seznam dneska a drive nepochopitelnych veci o autobusech:
1. Proc jsou v buse okynka, ktera nejdou otevrit a neni tam klimatizace?
2. Proc lidi v nejvetsim vedru trvaji na zavrenych okynkach a nechteji je otevirat (kdyz uz nahodou jsou funkcni)?
3. Proc se tak silene cpou do autobusu pri nastupovani a nezachovavaji ani minimalni odstup a dotykaji se ostatnich? Vzdyt bus neodjede driv.
4. Proc skupina teenageru neni schopna pustit starenku sednout bez vyzvani, proste delaji, ze devadesatileta pani neexistuje?
5. Proc mi zrusili primy spoj Liberec - Mlada Boleslav?
6. Proc nektere damy v buse nahlas telefonuji a resi situace, ktere nikoho nezajimaji?
7. A proc u toho rvou?
8. Proc mi ridic nezastavil na zastavce na znameni, i kdyz jsem tlacitko zmackla?
9. Proc mi ridic vynadal, kdyz jsem chtela vystoupit na zastavce na znameni, a zmackla jsem tlacitko dvakrat? Pry neni hluchy.
10. Proc to v buse tak smrdi?
11. Proc se lidi neumyvaji a smrdi taky?
12. Proc mnohe zeny pouzivaji parfemy, ktere smrdi jako stara zvykacka smichana s wc sprejem?
13. Proc nejsou ve vsech busech bezpecnostni pasy?
Výčet dnešních katastrof
1. Ztratila jsem brýle,
2. Opařila jsem se o kávovar. Dvakrát.
3. Vybouchl kávovar a vyzdobil linku, zdi i podlahu kávovými ornamenty. Se sójovým mlékem.
4. Protrhla se taška s nákupem. Tvarohové kostky dostaly tvar koulí.
5. Králíček ukradl rajče a snědl ho. Tohle není až taková katastrofa. Pak ale načal 5kg pytel mrkve. Asi si myslel, že když mě půlku noci pusinkoval, může si to dovolit.
6. Nemůžu najít dvě knihy.
7. Vypůjčila jsem dítěti 4 knihy, které už četlo. 3 z nich dostal dokonce loni na Vánoce.
8. Dostala jsem upomínku, protože jsem si zapomněla v Knihovně Technické univerzity prodloužit knihy o knihách. :-) Kovářova kobyla...
9. V kuchyni a celkově v domácnosti je nepořádek který se dá vyjádřit snad jen funkcí ex.
2. Opařila jsem se o kávovar. Dvakrát.
3. Vybouchl kávovar a vyzdobil linku, zdi i podlahu kávovými ornamenty. Se sójovým mlékem.
4. Protrhla se taška s nákupem. Tvarohové kostky dostaly tvar koulí.
5. Králíček ukradl rajče a snědl ho. Tohle není až taková katastrofa. Pak ale načal 5kg pytel mrkve. Asi si myslel, že když mě půlku noci pusinkoval, může si to dovolit.
6. Nemůžu najít dvě knihy.
7. Vypůjčila jsem dítěti 4 knihy, které už četlo. 3 z nich dostal dokonce loni na Vánoce.
8. Dostala jsem upomínku, protože jsem si zapomněla v Knihovně Technické univerzity prodloužit knihy o knihách. :-) Kovářova kobyla...
9. V kuchyni a celkově v domácnosti je nepořádek který se dá vyjádřit snad jen funkcí ex.
16. května 2018
Stres
Seděla jsem na hodině účetnictví. Pozornost jsem udržela asi 53 minut a pak už jsem jen projížděla facebook, posílala fotky morčat a králíčků a řešila, kde které morče zase zachráním. Po 42 minutách tady toho jsem usoudila, že je zbytečné v lavici sedět dalších 6 hodin a vyšla ven. Najednou jsem nebyla tak unavená, líp se mi dýchalo. A pak jsem se rozhodla přerušit studium. Vím, že už tam nenastoupím. Není to o tom, že bych se nemohla naučit účtovat. Účtování je úplně snadné, má to svoji logiku a něco si musím zapamatovat, to je ok, ale, ta škola mě tak vysává, ten stres ze zkoušek, že mi zase budou skákat do řeči, že musím psát bakalářku na téma, které mě vůbec nebaví, je silnější a silnější. Tak jsem s tím práskla. A ani nepůjdu nakonec dělat zkoušky na knihovnici. Nemám vůbec chuť chodit do školy. Po ní jsem pokaždé přišla domů a jenom spala a spala a spala. A já chci i chodit ven. Na bylinky, sbírám je. Pro trávu králíčkům a morčátkům. A taky jsem pořídila Anežce křečka. Pojmenovali jsme ho Vilhelm. Vilhelm fon Metalhamster. Vilík je zvědavý a vůbec se nebojí. A je s ním sranda a není z něj stres. A v práci taky nemám stres. V klidu sedím za svým knihovnickým stolem a lidem dělám radost, protože si půjčují knížky, které čtou rádi. A já jim pomáhám. Knížky jsou moje příběhy, je to můj svět, je mi v nich dobře, jsem s nimi doma. Jsem tam, kam patřím.
1. května 2018
Běž pryč!
Řekla jsem: "Prosím, neříkej mi `Káčo`, nemám to ráda."
Řekla jsem podruhé: "Prosím, neříkej mi `Káčo`, vadí mi to."
Řekla jsem potřetí: "Nelíbí se mi, když mi říkáš `Káčo`."
Počtvrté jsem řekla: "Au."
Popáté: "Zraňuje mě, když mi říkáš `Káčo`."
Dívám se na řádky výše, přemýšlím. Co je nesrozumitelného na tom, když požádám jiného člověka, aby mě neoslovoval formou jména, která se mi nelíbí, je nepříjemná, považuji ji za hanlivou?
Vyjádřila jsem se záhadně?
Vyjádřila jsem se nejasně?
Nemám ten pocit.
S každým tímto oslovením jsem si připadala, že mi zaráží hřebík dovnitř hrudi. Do srdce. Bolelo to fyzicky. Bolelo to v hlavě. Stále jsem přemýšlela, proč má zapotřebí mi říkat zrovna takto?
Pak mi najednou přestal odpovídat. Po několika týdnech přišla otázka:
Žiješ?
A proč jsi mi přestala odpovídat?
Já si pamatuju, že přestal odpovídat on.
Když jsem řekla, že nemám v oblibě jednoho slovenského zpěváka, začal mi posílat odkazy na jeho písně.
A tak si říkám: když ten člověk není schopen respektovat takové drobnosti, jak by se asi choval později? Chci kamaráda, který do mě stále ryje, není schopen porozumění a dělá mi naschvály? To je šikana a ne kamarádství.
Dospěla jsem k závěru, že nechci mít ve své blízkosti takového člověka. Ale trvalo mi to dlouho. To dospívání. Moc dlouho. Tak dlouho, že mi sebralo moc energie a že chci jen odpočívat. Odpočívat tak, abych se stala trávou a kamením a zemí...
Takže ahoj, člověče, co mi ubližuješ, nechci tě za kamaráda, běž pryč a už mi nepiš. Mína tě ani nemá ráda.
Řekla jsem podruhé: "Prosím, neříkej mi `Káčo`, vadí mi to."
Řekla jsem potřetí: "Nelíbí se mi, když mi říkáš `Káčo`."
Počtvrté jsem řekla: "Au."
Popáté: "Zraňuje mě, když mi říkáš `Káčo`."
Dívám se na řádky výše, přemýšlím. Co je nesrozumitelného na tom, když požádám jiného člověka, aby mě neoslovoval formou jména, která se mi nelíbí, je nepříjemná, považuji ji za hanlivou?
Vyjádřila jsem se záhadně?
Vyjádřila jsem se nejasně?
Nemám ten pocit.
S každým tímto oslovením jsem si připadala, že mi zaráží hřebík dovnitř hrudi. Do srdce. Bolelo to fyzicky. Bolelo to v hlavě. Stále jsem přemýšlela, proč má zapotřebí mi říkat zrovna takto?
Pak mi najednou přestal odpovídat. Po několika týdnech přišla otázka:
Žiješ?
A proč jsi mi přestala odpovídat?
Já si pamatuju, že přestal odpovídat on.
Když jsem řekla, že nemám v oblibě jednoho slovenského zpěváka, začal mi posílat odkazy na jeho písně.
A tak si říkám: když ten člověk není schopen respektovat takové drobnosti, jak by se asi choval později? Chci kamaráda, který do mě stále ryje, není schopen porozumění a dělá mi naschvály? To je šikana a ne kamarádství.
Dospěla jsem k závěru, že nechci mít ve své blízkosti takového člověka. Ale trvalo mi to dlouho. To dospívání. Moc dlouho. Tak dlouho, že mi sebralo moc energie a že chci jen odpočívat. Odpočívat tak, abych se stala trávou a kamením a zemí...
Takže ahoj, člověče, co mi ubližuješ, nechci tě za kamaráda, běž pryč a už mi nepiš. Mína tě ani nemá ráda.
12. dubna 2018
Je tu Mína
Je 18 minut po půlnoci, venku voní mokrý teplý vzduch a připomíná mi, že zase nespím. Že zase nemůžu usnout, protože prostě moje tělo nechce. Nemá zájem mít zavřené oči, když ta vlahost proniká tichou tmou a dosedá mi na ruce, na klávesnici, na oči i pomalu se propíjí do nosu, pusy i plic.
V té tichosti nacházím uklidnění, Mína jen leží a odpočívá, nemá zájem se s kýmkoliv družit. Nemá zájem se přizpůsobovat a hledat stále cestičky, jak být jinak barevná, mít jinou srst, mít jiné oči. Jak být hodnější a lepší a znát víc a víc věcí... K čemu. Vždyť krása života je v tuhle chvíli ztělesněná v molekulách deštivého teploučkého vánku, který jí ovívá čumáček. Kde jinde by si odpočinula líp než teď a tady. Po půlnoci, ve tmě, v tichu...
V té tichosti nacházím uklidnění, Mína jen leží a odpočívá, nemá zájem se s kýmkoliv družit. Nemá zájem se přizpůsobovat a hledat stále cestičky, jak být jinak barevná, mít jinou srst, mít jiné oči. Jak být hodnější a lepší a znát víc a víc věcí... K čemu. Vždyť krása života je v tuhle chvíli ztělesněná v molekulách deštivého teploučkého vánku, který jí ovívá čumáček. Kde jinde by si odpočinula líp než teď a tady. Po půlnoci, ve tmě, v tichu...
8. března 2018
O drzem kvetinaci uz vite, ale jak to bylo s vysavacem?
Zrovna ten den přestal vvysávat vysavač. Uklizecí paní marně trápila koberec přejížděním vysavače sem a tam. Ani smítko se nezvedlo. Vlastná, zvedlo, pár takových malých, maličkatých smetíček.
Když jsem později odpoledne zírala na tu hromadu hlíny na koberci, tak jsem si řekla, že přece něco vysavač vysál a zkusím to.
Co vám budu povídat. Vysavač měl potíže s polykánim, dalo by se říct, ze trpel refluxem. Divala jsem se na nej a v duchu abecedne skladala ta nejsprostsi slova, ktera znam. Na priklad: do prkna, kurnik, obcas se tam objevilo i slovo zahrnujici vylucovani (jako ja se na to vykaslu apod.)
Jelikoz jsem zena konstruktivni a napadita a zajiste inteligentni, tak jsem popadla smetacek a lopatku a hlinu z koberce vymetavala. Mezitim prichazeli ctenari a ten cerny flek na koberci jako by se smal: hahá, me se jen tak nezbavis. Na svete jsem rad a nehodlam se z nej nechat vystrnadit!
Ale zazrak: do dveri vesla zachrana - mlady muz nesouci vysavac!
Povidam: Mlady muzi, vas mi seslalo samo nebe, zly kvetinac vyklopil hory hliny tamhle na koberec a muj vysavac ma vazne zdravotni potize, bude nutna operace. Potrebuji vysat ty zlovestne fleky z koberce, aby mi ctenari z knihovny neutikali!
Ovsem byla chyba, ze vedle mladika se zjevila (vlastne uz tam chvili stala a pujcovala si knihy) jeho starostliva matka a rychle se k nemu obratila: Prosim te, utikej ven, nebo budes muset opravdu vYsavat!
Mlady muz samozrejme dal na radu matky a tak se nedockal zaslouzene odmeny v podobe dvou haslerek a jednoho vreleho podekovani. Ale nezabranil tomu, aby se stal soucasti pribehu. A zase ho slechti, ze posloucha svoje rodice a nerepta.
Ale zalezitost s hlinou a vysvacem a kobercem mi to nevyresilo.
Bystre jsem usoudila, ze zde plati zaklinadlo: pomoz si sama a budes po zasluze odmenena!
V tu chvili - zarovicka!
Vyplizila jsem se ven z knihovny, rozhledla se na obe strany, v duchu se omluvila matce prirode a majiteli kere a urvala nekolik vetvi primo pred vchodem do knihovny a ocima nekolika strak, sykorek a spicich hrabosu. Zde jsem se dopustila nepresnosti. Hrabosi byli zalezli a meli ocka zavrena, ale pro ucel pribehu poslouzili i tak dobre.
A koukam, ze jsem se predbehla v case pribehu. Nez jsem lamala klaciky uboheho keriku, odnesla jsem vysavac s poruchou prijmu potravy do skladku, polozila hubici na zem a ten zmetek mi pozvracel celou podlahu! Takze ne jen reflux, ale anorexie i bulimie!
Nedali se nic delat, musela jsem kamarada radne vysetrit. Nahlidla jsem mu do briska, zaludek prazdny. Nahledla jsem do hadice a nic nevidela. Zavedla jsem mu smetakocou nasadu do jeho mekkeho krcku a nic, ani malinkata reakce. Rozhodla jsem se pouzit prohmatavaci metodu. A bylo to tam: ucpavka, tvrda, neprijemna.
Když jsem později odpoledne zírala na tu hromadu hlíny na koberci, tak jsem si řekla, že přece něco vysavač vysál a zkusím to.
Co vám budu povídat. Vysavač měl potíže s polykánim, dalo by se říct, ze trpel refluxem. Divala jsem se na nej a v duchu abecedne skladala ta nejsprostsi slova, ktera znam. Na priklad: do prkna, kurnik, obcas se tam objevilo i slovo zahrnujici vylucovani (jako ja se na to vykaslu apod.)
Jelikoz jsem zena konstruktivni a napadita a zajiste inteligentni, tak jsem popadla smetacek a lopatku a hlinu z koberce vymetavala. Mezitim prichazeli ctenari a ten cerny flek na koberci jako by se smal: hahá, me se jen tak nezbavis. Na svete jsem rad a nehodlam se z nej nechat vystrnadit!
Ale zazrak: do dveri vesla zachrana - mlady muz nesouci vysavac!
Povidam: Mlady muzi, vas mi seslalo samo nebe, zly kvetinac vyklopil hory hliny tamhle na koberec a muj vysavac ma vazne zdravotni potize, bude nutna operace. Potrebuji vysat ty zlovestne fleky z koberce, aby mi ctenari z knihovny neutikali!
Ovsem byla chyba, ze vedle mladika se zjevila (vlastne uz tam chvili stala a pujcovala si knihy) jeho starostliva matka a rychle se k nemu obratila: Prosim te, utikej ven, nebo budes muset opravdu vYsavat!
Mlady muz samozrejme dal na radu matky a tak se nedockal zaslouzene odmeny v podobe dvou haslerek a jednoho vreleho podekovani. Ale nezabranil tomu, aby se stal soucasti pribehu. A zase ho slechti, ze posloucha svoje rodice a nerepta.
Ale zalezitost s hlinou a vysvacem a kobercem mi to nevyresilo.
Bystre jsem usoudila, ze zde plati zaklinadlo: pomoz si sama a budes po zasluze odmenena!
V tu chvili - zarovicka!
Vyplizila jsem se ven z knihovny, rozhledla se na obe strany, v duchu se omluvila matce prirode a majiteli kere a urvala nekolik vetvi primo pred vchodem do knihovny a ocima nekolika strak, sykorek a spicich hrabosu. Zde jsem se dopustila nepresnosti. Hrabosi byli zalezli a meli ocka zavrena, ale pro ucel pribehu poslouzili i tak dobre.
A koukam, ze jsem se predbehla v case pribehu. Nez jsem lamala klaciky uboheho keriku, odnesla jsem vysavac s poruchou prijmu potravy do skladku, polozila hubici na zem a ten zmetek mi pozvracel celou podlahu! Takze ne jen reflux, ale anorexie i bulimie!
Nedali se nic delat, musela jsem kamarada radne vysetrit. Nahlidla jsem mu do briska, zaludek prazdny. Nahledla jsem do hadice a nic nevidela. Zavedla jsem mu smetakocou nasadu do jeho mekkeho krcku a nic, ani malinkata reakce. Rozhodla jsem se pouzit prohmatavaci metodu. A bylo to tam: ucpavka, tvrda, neprijemna.
V tuto chvíli jsem mohla přistoupit k operaci. Zaváděla jsem postupně klacíky hrubou silou do plastového krčku vysavače, nutila ho zvracet, k tomu i sát, až se zátka uvolnila.
A jak to dopadlo? Jako v každé pohádce. Vzali se a byli spolu šťastní až do smrti.
Květináč
Květináč byl natolik drzý, že mi spadl na hlavu z regálu s knihami a dovolil si vysypat třetinu hlíny. Zrovna jsem měla bílou halenku, a tak čtenáři mohli zvesela sledovat, jak ze mě odpadávají kousky zeminy. A bylo takové zajímavé, když mi ta hlína padala i z vlasů. :-)
Květináč jsem za trest odnesla do skladu a ještě nevím, co s ním udělám.
7. března 2018
To je život...
Dnes v noci umřela Linduška. Šedivá teddy morčinka.
A mně všechno padá z ruk a jsem roztržitá, že jsem zapomněla i peníze na autobus. A teprve uvnitř jsem si uvědomila, že mi propadla lítačka a že si musím koupit novou. Na kartě ale nějaké peníze byly. Naštěstí.
A mně všechno padá z ruk a jsem roztržitá, že jsem zapomněla i peníze na autobus. A teprve uvnitř jsem si uvědomila, že mi propadla lítačka a že si musím koupit novou. Na kartě ale nějaké peníze byly. Naštěstí.
11. října 2017
Mína #1
Mína se krčila v rohu a nejistota v ní narůstala jako bílé kypící želé. Všechno bylo bílé a nejisté, všechno bylo vratké.
Dnes ráno se ke mně tulila, ležela schoulená v klubíčku na mém hrudníku, schovávala čumáček a oči, aby nebyla vidět její nejistota, trápení, bolest a poznání. Vlastně jsme se k sobě choulily obě, ležela jsem v posteli v klubíčku a Mína v ještě menším klubíčku v tom mém. Jako vajíčko. Chtělo se jí plakat, ale jak známo, vačice nepláčou.
Dnes ráno se ke mně tulila, ležela schoulená v klubíčku na mém hrudníku, schovávala čumáček a oči, aby nebyla vidět její nejistota, trápení, bolest a poznání. Vlastně jsme se k sobě choulily obě, ležela jsem v posteli v klubíčku a Mína v ještě menším klubíčku v tom mém. Jako vajíčko. Chtělo se jí plakat, ale jak známo, vačice nepláčou.
6. srpna 2017
Smutek
Ten pocit začal klíčit v břiše, jako malé poupě se naléval a rozvíjel, pučel a na všechny strany, pomalu zasahaval hrudník a šířil se do celého těla.... a nechtěl odejít. Čekala jsem, že květ smutku rozkvete, odkvete a odejde. Ale zatím jen vykvetl a nemíní mě opustit. Sžíváme se spolu, smutek a já. Občas mi ochromí srdce, občas žaludek. Občas se ho snažím vyzvracet, občas vyhnat. Neodchází. Je vytrvalý. Nevzdávám to, jsem vytrvalá.
26. července 2017
Radost a smutek
Padl na mě smutek.
Najednou zničehonic. Měla bych mít radost, protože Ullianka porodila dneska nádherná trojčátka, jsou to dva kluci a jedna holčička. Jsou všichni v pořádku, i když boj o přežití teprve začíná. Holčička je veliká 67 g, o tu se nebojím. Kluci ale mají po 50 g, to je váha tak tak.
Jenže jsem je tam viděla, jak patří k sobě a říkala si, že mi je trochu smutno, když se nemám s kým o tu radost rozdělit. Maximálně s dalším morčetem.
Najednou zničehonic. Měla bych mít radost, protože Ullianka porodila dneska nádherná trojčátka, jsou to dva kluci a jedna holčička. Jsou všichni v pořádku, i když boj o přežití teprve začíná. Holčička je veliká 67 g, o tu se nebojím. Kluci ale mají po 50 g, to je váha tak tak.
Jenže jsem je tam viděla, jak patří k sobě a říkala si, že mi je trochu smutno, když se nemám s kým o tu radost rozdělit. Maximálně s dalším morčetem.
5. července 2017
Teď už můžu spát
Pořád mám co psát. Se zvyšující se měrou prožitků se snižuje míra času, který je možno věnovat psaní. A taky mi všechny příběhy samy plují v hlavě, prožívám je tisíckrát ve svém světě, znova a znova. Jsou to samostatné světy, čas od času propojené nitkou světla. Nebo i proudem.
Cestou k rybníku jsem vzpomínala na jeden báječný deštivý večer na dece pod hvězdami. Na povídání, víno a sýr, na slimáčky v botech, koupání a smích.
Jeden jediný večer a je z něj malá galaxie vzpomínek... I když bylo zrovna zataženo a kapky propadávaly březovým listím.
Cestou k rybníku jsem vzpomínala na jeden báječný deštivý večer na dece pod hvězdami. Na povídání, víno a sýr, na slimáčky v botech, koupání a smích.
Jeden jediný večer a je z něj malá galaxie vzpomínek... I když bylo zrovna zataženo a kapky propadávaly březovým listím.
11. května 2017
Duben ještě tam budem
Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Ok, to beru. To je logická věta. Pravděpodobnost je taková, že by na jednoho toho nemělo být tak nějak moc.
Jenže když se ohlídnu za posledním měsícem, tak si říkám, že už by to chtělo vzít trochu zpátečku a konečně by nám mohla přát zase nějaké to štěstí...
Proč?
Jenže když se ohlídnu za posledním měsícem, tak si říkám, že už by to chtělo vzít trochu zpátečku a konečně by nám mohla přát zase nějaké to štěstí...
Proč?
4. května 2017
Jak píšu seminárku
- - dvakrát jsem si zahrála karty,
- vypila jsem tři melty,
- zkontrolovala akcie,
- napsala jsem e-mail učitelce a na úřad,
- projela jsem všechny nové diskuze o morčatech a zakrslých králících,
- dvakrát jsem se podívala na wikipedii,
- vyčistila jsem morčecím holkám klec,
- znova jsem si zahrála karty,
- vyskládala jsem myčku,
- udělala jsem Bedřišce asi 4 selfíčka,
- rozhodla se, že ten zbytek nádobí umyju v ruce,
- pomuchlala jsem morče,
- vysbírala jsem holkám v kleci všechny bobky a motivovala je k používání záchůdku,
- napsala jsem 3 odstavečky do seminárky, dneska ji odezvdávám.
A teď si jdu pro kabel, neb se mi vybíjí notebook.
24. dubna 2017
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
