Kdo jsem?

Tak moc jsem se vsem a vsemu prizpusobovala, ze me to stalo vlastni identitu. Nevedela jsem, kdo jsem. Zdanlive jednoducha otazka na hodine anglictiny me dovedla k zhrouceni, placi, obrovske uzkosti.
Kazdy neco placl a ja nemela zadnou odpoved, kdo jsem? Netusila jsem tenkrat. Dnes muzu odpovet: Jsem. A to je vice nez 18 mesicu od te hodiny.
I ted je pro me mnohokrat obtizne identifikovat, co se se mnou deje. Jako byCh ztratila spojeni sama se sebou, jak jsem se snazila vsem zavdecit, prizpusobit se, byt dostatecne dobra, vsechno zvladnout, stihnout, byt rychla a ne pomala... dennodenne jsem sla uplne proti sobe. Cely zivot. Az to doslo fo dlouhodobe neschopenky, zmeny prace na pul uvazku a myslenkam, co je se mnou spatne. A taky k Zrzave holce a jejimu blogu.
Jak jsem plakala, kdyz mi dochazelo, ze nejsem jedina na svete, ze muzu byt aspik. Takze nasledoval test. Nekolik ruznYch testu vcetne placenYch a v aj. Vysledek pokazde stejny. Haze me to do kategorie aspie.
A taky jsem si rekla, ze se proste potrebuju naucit videt, kdy uz je to na me moc. Nejde mi to porad, ale obcas se uz strefim, ziju o hodne pomalejsim tempem, hodne odpocivam, nedavam az tak uplne pozor, co povidam, takze si klidne povidam venku s kytkama, s kralikem svojim, nekdy jenom sama pro sebe. Zacinam si dovolovat byt sama sebou. Rikat: fuuuuj, to je hnusnyyyy! Protoze driv byCh to nerekla, jelikoz to je spolecensky neprijatelne. Ale ted to reknu. A taky klidne reknu, ze me neco sere. A to byCh driv take nevyjadrila. Anebo jsem si placala susi do Destrukcniho deniku, pila caj spolecne s mraveneckem, chodim kralikum pro pampelisky a spim treba dve hodiny odpokedne, kdyz to potrebuju. A kdyz mam migrenu, tak si beru leky a uz se nesnazim to za kazdou cenu vydrzet. Blbe jsou cesty busem, to musim vydrzet. Tam neni jiny zpusob, jak se dostat do prace. Ale celkove se ni ulevuje, kdyz vim, co mi dela blbe, kdyz se tolik nesnazim.

Toto je napsáno více než před rokem. Díky Natálie!