Smutek

Ten pocit začal klíčit v břiše, jako malé poupě se naléval a rozvíjel, pučel a na všechny strany, pomalu zasahaval hrudník a šířil se do celého těla.... a nechtěl odejít. Čekala jsem, že květ smutku rozkvete, odkvete a odejde. Ale zatím jen vykvetl a nemíní mě opustit. Sžíváme se spolu, smutek a já. Občas mi ochromí srdce, občas žaludek. Občas se ho snažím vyzvracet, občas vyhnat. Neodchází. Je vytrvalý. Nevzdávám to, jsem vytrvalá.