Zoufale se potřebuju vyspat. Čtyři hodiny za noc jsou málo, během dne se sotva vleču, nic nezabírá, usnula bych ve stoje… Snažím se to vydržet. Večer stěží udržím oči a sotva zhasnu světlo a chci spát, najednou se objeví někdo s vypínačem (možná spíš zapínačem) v mém mozku a rozsvítí. Blik! Budeme přemýšlet…
- jak by bylo fajn, kdyby ta pitomá lampa nesvítila přímo do ložnice…
- proč mě budí budíky od sousedů od čtyř ráno?
- mám si pustit nějakou uklidňující hudbu?
- tak jo, pustím si ji…
- do pytle, notebook se vybíjí.
- kde mám nabíječku?
- v kuchyni, no tak jo, mám pro ni jít?
- nechce se mi. Ale půjdu.
- Co si mám pustit?
- Moc to svítí…
- No tak dobře, třeba soundtrack z Avatara…
- potřebuju spát, potřebuju spát, potřebuju spát…
- zapomněla jsem Víťovi vyprat bundu
- v kolik ráno mám vstát?
- musím vůbec vstávat?
- proč se myšlenky nemůžou automaticky zaznamenávat na papír?
- …
- kolik ovcí mám ještě počítat?
- chci pryč, chci pryč, chci spát…
- no tak ne, co mám ale dělat?
- fuj, to je mi blbě, neměla jsem jíst tu štolu, když vím, že z pšenice je mi zle…
- mám jít zvracet?
- ne, zkusím to vydržet
- vydrž, spi, spi, spi…
- no tak ne, nespi, přemýšlej si, poslouchej…
Žádné komentáře:
Okomentovat