Když nemůžu spát #1

Jo, lidi, asi jsem to dost posrala. Uvnitř sebe mám tolik nejistoty, že kdybych byla ve večerníčku o Rákosníčkovi, řekla bych, že je hustá tak, že by se dala krájet. 

Na tenké plátky a pak rozdávat sebejistým kolemjdoucím jako adrenalinový zážitek zasahující do všednosti jejich mrňavých životů. Ne že by ten můj byl něco velkýho. Naopak, pocity malosti a zbytečnosti, nedokonalosti a strachu mě tak ochromují, že si připadám jako vyvrhel a odpadek společnosti. 

Nejsem dost dobrý zaměstnanec:

• nechci pracovat o víkendech a přesčasy každý den, které mi nikdo nezaplatí
• nemám zájem používat vlastní telefon a vlastní auto bez nároku na náhradu pro výkon pracovních povinností

Nejsem dost dobrá sportovkyně:

• uběhnu maximálně 10 km za hodinu a v závodech jsem byla čtvrtá a to jen z toho důvodu, že jsem nebyla schopná na krátké trase podat lepší výkon než 1 km těsně pod 5 minut. Bedna mě minula o jedno místo.
• bolí mě záda, i když cvičím
• nemám krásné ploché břicho, ale vytahanou kůži, strie a nejsem modelka
• neběhám každý den

Nejsem dost dobrá matka: 

• svému synovi jsem nebyla schopná řádně vysvětlit převody jednotek. Proč? Protože měsíce trvalo, než mi ukázal, v čem má problém. Jenže jsem si to nezjistila a nepomohla mu v tom včas. Dostal další čtyřku z fyziky.
• když jsem ve stresu, jsem na něj nepříjemná. Snažila jsem se mu říct, ať na mě nemluví a nechá mě být, abych na něj nebyla hnusná. Chyba! Jsem přece matka a takhle se matky nechovají!
• Neřekla jsem mu, že jsem odešla na pohotovost a nechala ho s nejistotou v prostředí, které mu bylo cizí. Další chyba, měl o mě strach. (A tyhle body mě opravdu mrzí, protože jsem mu ublížit nechtěla.)

Nejsem dost dobrá studentka:

• základy středoškolské matematiky se mi jaksi vykouřily z hlavy a potřebuju doučování. V noci se mi zdá o sinech, cosinech, rozkladech kvadratických členů a vůbec mě straší funkce a jejich zápisy do grafů, protože mám pocit, že je nemůžu k ničemu praktickému využít a budu je potřebovat pro zápočet z matematiky
• neumím německy a za pár týdnů mám získat zápočet, jak se k němu doberu, to ještě netuším
• nejsem si jistá v angličtině (ano, knihu si přečtu a rozumím jí, ale "speaking terrifies me" a mluvím pak jak hotentot
• odmítla jsem zaplatit za učebnice, které mi byly poslány barevně zaškrtané a dohaduji se s prodávající, že takovou cenu za takový stav prostě nezaplatím

Nejsem dost dobrá partnerka:

• vyžaduju v komunikaci reakce a když je nemám, nejistota uvnitř roste a z mlhy, co by se dala krájet, se stává vysová zeď.
• nejsem schopná odečítat z životních situací, co můj partner potřebuje, co má rád a jestli o mě stojí a chce mě vidět, chtěla bych to totiž slyšet na rovinu. On to má srovnané a jemu je to jasné. Já mám nejistotu. Ano, svět je v rovnováze a mně je z toho šoufl.

Nejsem dost dobrá dcera:

• protože mám deprese, nemám moc energie na to, abych lidem dokazovala, že “na to mám”, že jsem veselá a že vlastně život je easy, protože ho zvládám levou zadní. Nezvládám. Matka mi řekla, že tomuhle oni říkali “mně se nechce” a že nemám důvod se takto cítit. A určitě na ty stavy, které jsem měla okolo puberty, o kterých jsem ji informovala až ve svých čtyřiceti, abych ji ušetřila bolesti, jsem neměla nárok, protože se o mě moc dobře starali a vše mi strkali pod nos a tudíž jsem jenom rozmazlená
• ze zoufalosti jsem jí po třiceti letech řekla, proč mi bylo, jak mi bylo, proč trpím depresemi i teď, a matku to ranilo, protože zemřelý otec se bránit nemůže a já jí ho sesunula z piedestalu dokonalého partnera. Třicetileté tajemství teď ublížilo matce, která mi dvakrát položila telefon
• Bránila jsem se názorům matky, obvinila mě z toho, že trpím bludy a že lžu. Není to poprvé v životě. Nejistota ve mně narostla do pevnosti atomového krytu, ze kterého volám: Pomoc, je tu někdo? Slyšíte mě?

Závěr: žádný nemám, jen se z těch sraček prostě potřebuju vypsat.

Jo a když mi napíšete, jak jsem mimo, pravděpodobně budete mít pravdu. A chcete něco vědět? Uvařím si na to třezalkový čaj. S lexaurinem se jděte bodnout!

KG