Osmnáct?

O jednu masáž, saunu, pár dní odpočinku, jedno velké zklamání a nalomené srdce později jsme zase vyběhly. Prvních šest kilometrů to bylo takové trápení! Svaly okolo holení mě tak bolely, že jsem si vůbec nevšímala okolí a neužívala nic.
Jenom jsem vítala každou zastávku, strom, kde jsem protahovala nohy a skoro slzela...
Navíc se mi zbláznila aplikace (asi po poslední aktualizaci softwaru v mobilu) a neustále padala.
Tak jsme běžely po zelené, jen odhadem.
Potkaly jsme koně, psy, jednu běžkyni (to bylo super, poprvé se  k nám někdo přihlásil), která nám zmizela v dáli a pak jsme jen běžely do západu sluníčka, pak za svitu první hvězdy a měsíce až k řece. Tam jsme se rozdělily, protože mně se konečně běželo skvěle a plánovaných šestnáct jsem protáhla na osmnáct.